Bůh k člověku promlouvá různými způsoby. Ale ve všech si Bůh žádá postoj našeho naslouchání, tedy vnitřní pozornosti. Před Božím slovem se hluk světa musí ztrácet. Tomuto dávají za pravdu i četné řeholní komunity či učitelé duchovního života, když do denního řádu zavádějí „posvátné silentium“, tedy mlčení, jak je praktikováno např. při exerciciích.
Do dnešního upovídaného, hlučného a roztržitého světa Maria promlouvá svým mlčením. V Lukášově evangeliu o ní čteme dvakrát, že události, které prožila, uchovávala v srdci. Po návštěvě pastýřů v chudé stáji, kde se narodil Spasitel světa, čteme: Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. A poté, když bylo Ježíši dvanáct let a rodičům se při návštěvě Jeruzaléma na svátky ztratil ze zřetele, tak po jeho nalezení se opět píše: Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.
Spolu s Pannou Marií se učíme mlčet, nad věcmi přemýšlet, uchovávat je v srdci. Jedině tak se svět stane tišším, když sami budeme víc poslouchat Boha než lidi, budeme rychlí k naslouchání, pomalí k mluvení, když nebudeme chtít mít na všechno odpovědi.
Maria nás učí ctnosti tichosti, učí nás ve věcech, které jsou nad naše chápání, položit si prst na ústa a mlčky uvažovat nad tím, co mi Bůh sděluje, jak v té či oné situaci on promlouvá. Mlčení je někdy vyjádřením, že svou důvěru vkládáme v Boha, a proto se ve všem neospravedlňujeme, o svých dobrých skutcích, almužnách a postních úkonech nevyprávíme a druhým samopalně své rádoby neomylné rady nedáváme. A slovy proroka Izaiáše: Ve ztišení a naději bude vaše síla (srov. Iz 30,15), se učíme s Marií stát pod křížem v nespravedlnosti, kterou někdy musíme snášet a učíme se vše uchovávat v srdci.
Maria, tichá a pokorná, oroduj za nás!